20. příspěvek
Odcestovala jsem do Indie hledat klid, který se po Zdendově smrti z mého života vytratil. Mnoho dní, v cizí zemi, pod horou Arunachala, jsem se učila znovu dýchat, znovu jíst, znovu věřit, že život má smysl. V době, kdy internet ještě pískal přes modem, mi rodina a přátelé posílali e-maily – někdy rozesmáté, jindy plačící. Chtěli mě povzbudit, udržet spojení, připomenout mi domov. Byly mým mostem zpátky k životu. A já jim psala zpět – o tichu, prachu, vůních Indie a o tom, jak se i z bolesti může stát cesta. Takto vznikly Zápisky z Indie, které po mnoha letech aktuálně zveřejňuji každou neděli a středu. E-maily z domova mi tehdy připomínaly, že láska neumírá, jen mění tvar.
Psala jsem domů mimo témata o pobytu v Indii a v ášramu třeba takhle:
Ahoj ty moje milovaná Růženko/maminko,
moc děkuju za syna Ríšu – a držím nám všem palce, ať za mnou opravdu odjedete. Cizinců je tu relativně dost a občas i s dětmi. Takže nebudete výjimečný, „jenom“ všemi sledovaný 😊
Pa, tvoje dcera
💌 Dopis z domova, co rozesměje i rozpláče
Odpovědi mojí mámy si zaslouží speciální místo na blogu.
Upřímně? Nejenže vždycky věděla, jak mě podržet, ale dělala to i způsobem, který mi uprostřed Indie zaručeně zvedl náladu. A držela nejen mě, ale celou rodinu (mám tři sestry, takže velká rodina). Hlavně, HLAVNĚ „držela nad vodou“ mého syna!
Takhle zněl jeden z jejích e-mailů:
Ahojky, ty náš zpravodaji a reportére!
Tak jak je to všechno paradoxní! Mám pocit, že i kdyby se už nic nestalo, tak se toho stalo dost. A změnilo se toho hodně – u tebe, u nás.
Ty píšeš, dělíš se o své zážitky, což jsi dřív nedělala. A my ostatní – protože se o tebe bojíme – se najednou zajímají o svět, který sami nikdy neviděli. O kulturu, která je tak odlišná od té naší.
A věř, že těch lidí, kterým jsi otevřela oči, je čím dál víc.
A teď reportáž z domova:
Včera byl Ríša zase smutnej. Večer se to na něm pozná nejvíc. Přes den se zabaví, ale pak…je to malej kluk…
A my, co nejsme ty – jeho máma – to neumíme nahradit. Povídám si s ním, a když se mi to povede, tak se rozzáří. Taky se vždycky vyděsí, že kvůli zdraví dědy nepoletíme za tebou do Indie. A tak jsme si povídali – že je to ve hvězdách, že tomu musíme věřit, že to prostě vyjde.
A on na to:
„Ale babi, já věřím, že do Indie poletíme!“
No vidíš! A o tom to celé je. Nepropadat panice, nepochybovat a připravovat se.
Tak koukej bejt zdravej, silnej a nefňukat – poletíme i kdybychom dědu museli do letadla dostrkat na vozíku.
A pak přišla typická máma:
Myslím i na to, jak jsi psala o tom mnichovi, co ho žrali mravenci.
Jestli mu dávali jídlo tak jako tobě – na nohy – tak se nedivím, že ti mravenci byli zmatení.
Jeho duše si courala někde mimo tělo, tak jak ten hmyz měl poznat, že tohle maso už není k jídlu?
Tak tady maminkovská rada:
Patlej se jídlem, nohama, rukama, klidně i za ušima – ale nemedituj u toho. Jinak tě sežerou mravenci!
Pa – mamulka
Díky, mami. Jsi opravdu unikát.
A taky moje kotva. Můj humor, moje podpora. Můj hlas v hlavě, když se snažím zůstat nohama na zemi.
A protože, jak jsem již psala, mám tři sestry (ano, tři!), přidávám jednu drobnou, ale o to unikátnější reakci od Veru:
💌 Pozdrav od Veru (O Veronice :: Veronika Hurdová )
Ahoj,
Posílám ti něco pro zasmání. To jsme ale krásné holky, co?
Pusu, Veru.
Do e-mailu přidala naši společnou fotku – věřte mi, ten úsměv a sesterství z ní sálá i dneska.
Není třeba víc slov. Takové zprávy dělají den. I ten jeden listopadový v roce 2007!
Občas mi někdo napsal zprávu, která je zdánlivě nenápadná.
Ale o to víc jsem v ní cítila ticho, smutek i bezmoc. Souznění.
💌 Jednu takovou mi poslala moje kamarádka Pavlína:
💭 Ticho mezi řádky
Je těžké psát Ti něco „normálního“ –
jako že třeba uklízím garáž, sekám zahradu, čtu pěknou knížku, děti nezlobí…
Je těžké psát Ti něco normálního.
Pavlína
Z různých reakcí vnímám, tady v té samotě v nejlidnatější zemi, že smrt blízké a milované bytosti je náročná nejen pro toho, kdo zůstává přímo uprostřed té ztráty.
Dotýká se i těch, kdo nás mají rádi.
Kdo nás zná. Kdo s námi sdíleli kus života.
Týká se nás všech.
S vděčností za soucítění a souznění, které bylo tehdy od prosince 2006 a které je i teď v roce 2025.
Ina
