Zápisky z Indie.  Kolik dní tu už jsem, vůbec netuším- přestalo tu být důležité

🗓️ listopad 2007, Tiruvannamalai, Indie

🌀 Bouřka, bláto a stolování po indicku

V noci přišla další z těch epických indických bouří.
Elektrika v háji, tma jako v pytli, provazy vody padaly ze všech stran. Snad nikdy tolik vody padat z nebe jsem neviděla. Vítr silný, hlučný. Děsivý.
Krávy řvaly, psi štěkali, ptáci raději chodili pěšky a opice padaly ze stromů – protože se prostě v tom velkém větru neudržely.

Přiznávám, byl to zážitek. A docela adrenalinový.

☔ Déšť očistný… a zároveň trochu fekální

Ráno jsem si přivstala – protože snídani jsem si tentokrát ujít nechtěla.
Večeře předešlého večera totiž neproběhla. A hlad byl silnější než mokro.

Mám dobrou nepromokavou bundu, tak jsem vyrazila, i když pořád ještě „lehce“ pršelo. Pokud by se někdo chystal do Indie, vezměte si kvalitní oblečení do deště, jelikož nikdy nevíte, jaký „deštík“ tady chytnete.

Déšť… Vždycky jsem ho vnímala jako očistný prvek.
A on jím taky je.
Jenže… asi cítíte to ALE.

Představte si, že ten déšť omyje všechen hnus z ulice.
A protože tu nejsou žádné kanály, vše to, co smyl, teče jen tak po cestách, řízeno pouze gravitací.

Chcete někam jít?
Tak se tím brodíte. Pozor na to „tím“.
Tím cosi, co má barvu hodně hnědou a konzistenci… řekněme… těžko stihnutelného průjmu.

Ale co… i to sem patří.

🍛 Indická snídaně aneb školení ze stolování

A teď k té snídani.
Dostala jsem tři jakési „houskové knedlíky“ – jen bez housek – polité žlutou omáčkou (jak jinak, Dhal curry a fermentované rýžovo-luštěninové knedlíčky Idli).
A k tomu káva! Horká a sladká jak cumel, ale tak to tady zkrátka je, a tedy pravidelně i v mém jídelníčku. Dá se na to zvyknout. Až tak, že se těším na snídaně 😊

No a když už jsme u toho jídla – dovolím si dnes malou praktickou příručku pro další cestovatele/cestovatelky:

📘 Jak se tu správně jí: aneb Neudělej si ostudu u hromadného stolování, třeba někde v ášramu!

• Sedíš na zemi. Nohy křížem, možná si nohy cpeš do „talíře“ (čti: banánový list)? Nevadí. Dokonce nevadí, pokud cpeš své nohy do cizího talíře, nebo někdo vedle tebe cpe své nohy do tvého talíře!
• Jíš pravou rukou. Levá je „nečistá“. A to doslova i kulturně. Až budeš hledat toaletní papír na WC, vzpomeneš si, proč je levá „nečistá“ 😉
• Než si umažeš ruku jídlem (pravou, tu čistou), dobře se usaď. Opravit cokoliv pak zvládneš jen levou – což je oříšek, pokud jsi pravák jako já. Při zapojení levačky do činností, které nikdy nedělala, vypadáš pak jak v záchvatu epileptickém.
• List si nejdřív opláchneš. Vodu si naliješ z plecháčku – co se neopláchne, to raději ignoruj nebo sundej brýle.
• Na list ti postupně nakydají: salát, rýži, omáčku, něco extrémně pálivého a kousek ovoce.
• Nespěchej! Horká rýže tě může spálit – nejdřív si ji rozňahniěj do kruhu, doprostřed ti přijde ta omáčka.
• A teď pozor – rukou tu rýži s omáčkou nějak dostaň do pusy. Najdi techniku! Já ji už ovládám, takže peru jen ob den. A jestli plánuješ, že si lžíci přivezeš, nebo tady koupíš, jo jo – ale cesta od země (kde máš jídlo) až k puse je dlouhá a i tito vychytrálci vypadají stejně umatlaně a pokecaně, jako já. Takže perou stejně často oblečení a ještě se tahají se lžící 😄

🫳 Mlaskat, cucat prsty, patlat jídlo dohromady? Ano!

Tohle je tu standard. A pro splynutí s davem – dokonce v hromadném stolování žádané.

Takže až vaše děti doma budou mlaskat a patlat jídlo po talíři, vzpomeňte si na mě.
Třeba v minulém životě jedly rukou a ještě to mají v sobě.

💨 Krkání, prdění a polévka na závěr

• Krkat je dovoleno. Nahlas. Znamená to, že chutnalo. Cizinci také zvládají.
• Prdět taky. Tělo si dělá místo – a dává to najevo. Cizinci vesměs veřejně vzdávají.
• Polévka se podává až nakonec. A ano – jí se rukou. Dá se to zvládnout, stojí to jen pár oblečení.

Po jídle si jdete umýt „čistou-špinavou“ pravou ruku do nedalekého koryta. Zážitek to tedy je taky. Jaké různé zvuky vydávají lidé u mytí jedné ruky! Dalo by to na další zápisek.
A i když poctivě drhnete a mydlíte, zápach na ruce zůstává, ale má to i výhodu:
Pro sklerotiky ideální!
Nevíš, jestli jsi jedl?
Čuchneš si a víš. A dokonce poznáš i co. 😄

Tak věřím, kamarádi a přátelé, že se tu v Indii u stolování neztratíte.
A že si ostudu uděláte případně až v Evropě.

Papa a mějte se dobře.
Nebo tak, jak si zasloužíte.

Ina