🗓️ listopad 2007, Tiruvannamalai, Indie
Dnes výjimečně ne z Indie, ale dopis do Indie.
Od mladší sestry Maki, která mi připomíná, že i když víru ztrácím, někdo ji ve mě pořád má.
A že víra druhého v nás poskytuje přesně ten potřebný impuls k aktivitě, než se znovu dokážeme v životě motivovat sami.
💌 Dopis od Maki
Milá sestřičko,
když čtu tvoje Zápisky z Indie, mám pocit, že tě vidím.
Jak sedíš někde na střeše, díváš se na horu Arunachalu a jen pozoruješ.
A zároveň tě chci obejmout, protože z těch řádků cítím i tvou samotu i osamění.
Víš, někdy mě úplně zamrazí, když píšeš, že je ti smutno a že se cítíš sama.
Člověk sice ví, že to přijde, ale ta opravdová síla samoty vždycky každého překvapí.
A tak ti posílám aspoň na dálku spoustu síly – a taky víru, že to všechno zvládneš.
Protože já ti věřím, Inu. Moc.
Co tě znám, vždycky jsi dobře pomáhala druhým lidem v jejich těžkých situácích. Určitě zvládneš teď pomoct i sobě. Vím a znám tě natolik, že to dokážeš! Ty jsi moje šikovná a statečná ségra. 🌸
A teď k té tvojí angličtině…
Neboj se!
Ty mluvíš fakt moc dobře, jenom ti v tom brání ten první krok.
Na běžné dorozumívání to úplně stačí – chyby děláme všichni!
Zkus to brát jako hru.
Třeba si dej za úkol, že půjdeš po ulici a zeptáš se lidí, jak se dostaneš tam a tam.
Nebo se zeptej, kde se dá dobře najíst.
Nebo že něco sháníš v obchodě. Prostě si to vymysli!
Hlavní je začít mluvit.
Pamatuju si, jak jsem se v Irsku bála jít do prvního baru a zeptat se, jestli o něčem nevědí, že hledám práci. Hrůza!
A pak? Za pár dní už mi to přišlo úplně normální.
Už jsem se nestyděla, že mluvím jinak. Jinakost není důvod za co bychom se měli stydět.
Zkus to taky, Inu. Zvládneš to!!!
Vždyť jsi přežila mnohem těžší věci než nějakou konverzaci v angličtině.
Tohle je proti tomu malichernost. 😉Spíš si polož otázku, proč jsi doopravdy tak uzavřená?
A i kdybys nemluvila vůbec – pořád jsi tam, kde máš být.
V zemi, která ti pomalu mění srdce i oči.
Možná proto, aby ses naučila rozumět i beze slov nejen sobě, ale i druhým.
Píšeš, že se měníš.
No jistě že ano!
Kdo by se nezměnil po tom všem, co jsi prožila?
A víš co? Já tě mám ráda pořád stejně.
Ať jsi jakákoli. ❤️
Posílám ti pusinky, obrovské objetí a pořádnou dávku víry, že to tam všechno zvládneš.
Jsi moje šikovná ségra.
Maki 🌼
Když jsem ten dopis od Maki četla, uvědomila jsem si, jak obrovskou moc má víra v druhého člověka.
To, že někdo věří ve mně, i když já sama zrovna sílu ztrácím, dokáže pořádně namotivovat. I třeba k odvaze začít konverzaci v angličtině, kterou jsem stále považovala za nemožnou.
Psychologové tomu říkají Pygmalionův efekt – že očekávání, která do nás někdo vkládá, mohou probudit to nejlepší, co v nás spí.
Já tomu ale říkám sesterství, nebo jednoduše láska.
A možná právě díky ní jsem tehdy znovu našla odvahu zvednout hlavu a vykročit ven – do indického ruchu, do sebe. A zkoušet pomalu mluvit. Chodit do malých řečnických debat. Začínat konverzovat v angličtině s místními…
Někdy totiž stačí, když v nás věří někdo jiný – dřív, než uvěříme samy sobě. Protože víra blízkých lidí může být dar, který mění realitu.
✨ Zamyšlení
Co tomu říkáte? Komu věříte vy? Koho podporujete, pozitivně jej ovlivňujete v jeho úspěchu a rozvoji?
A kdo takový věří ve vás???
Přeji, ať každý, kdo toto čte, někoho takového v životě má!
Ina
