🗓️ listopad 2007, Tiruvannamalai, Indie
Ráno jsem se probudila a z vyhlídkové střechy znovu pozorovala tu nádhernou, majestátní, vyhaslou sopku. Horu Arunachalu. Podle mytologie je to místo, kde Šiva zvítězil nad Brahmou a Višnuem. Ti dva se prý kdysi přeli, kdo z nich je mocnější – a Šiva se jim ukázal jako ohnivý sloup – agnilingam. Vyzval je, ať zjistí, kde ten sloup končí a začíná. Nedokázali to. Padli na kolena a uznali jeho sílu.
Každý rok se tato událost připomíná při listopadovém úplňku – kněží na vrchol hory lijí tisíce litrů ghí a parafínu, které pak zapálí. To je Šivův oheň – Deepam, symbol světla, které poráží temnotu a nevědomost.
Takže, když jsem se na horu dívala, řekla jsem si: „Dneska by to šlo. Však jednou mě už na úplný vršek pustila!“😉
Krátce po sedmé ráno jsem vyrazila. Jedna Němka mi včera poradila, kudy se dá nejlépe jít až nahoru, že jí to trvalo tři hodiny a že musím mít dobré boty a vodu. Boty jsem měla, vodu jsem chtěla koupit cestou – jenže obchod byl ještě zavřený. A víte co? Rozhodnutí už padlo. Tak prostě jdu – i bez vody.
Cesta byla náročná, avšak mnohem snažší než pokusy předešlé! Zvládla jsem ji za hodinu a tři čtvrtě. Potkala jsem po cestě jednoho cizince, který když mě viděl, spontánně mi dal napít ze své láhve a řekl, že není moudré lézt nahoru bez vody. To vím taky, ale… 😊jsou to jen zkoušky, na které se nechytnu!
Na vrcholu bylo všechno černé od popela z minulého ohně. Sedla jsem si, ztišila se a jen byla. Tedy dýchala jsem jak o život, ale opět jsem tam byla!!! Na samém TOPU Arunachaly.
Přišel odkudsi mladý Ind a ptal se, jestli jsem už viděla Šivovy otisky nohou. Říkám, že ne. Chtěl mě hned zvednout, ale já potřebovala ještě chvíli zůstat a lapat po dechu. Po pár minutách přinesl teplé mléko v kokosové skořápce – že prý to vyrovnává energii v těle. Ahá….Tak proč ne? Vypila jsem. Za chvíli donesl i vodu. Trochu jsem váhala, ale ujišťoval mě, že je dobrá, z místního pramene v hoře – tak jsem ji vypila jedním douškem s myšlenkou: „Vejdi a neuškoď!“
Po chvíli mě vzal k těm otiskům. A já – jak je mým zvykem, co myšlenka to čin – hned šlápla dovnitř.
Oooo jeee! Zase posvátné místo a já tam v botách. 😅 Kluk vytřeštil oči a já odskočila jak jelen. Otřesený mladý průvodce mě raději odvedl stranou. Chtěl mi ještě, (možná raději) ukázat Šivův meditační kámen, tak jsme šli dolů – ne po cestě, ale kamenitým svahem, kam by Evropan s rozumem asi nikdy nelezl. Náhle se zjevil další a že to je bratr. Možná ano, možná ne. Jsem na posvátné hoře, tak SNAD mi nic nehrozí. On i jeho bratr šli bosky, já je sotva stíhala v těch svých „dobrých botách“. Po chvíli se ztratili v díře ve skále – a já ? Šup za nimi. A najednou se přede mnou otevřel úžasný prostor – výhled na celé Tiruvannamalai, vítr, stín, ticho. Kluci seděli na obrovském kameni a koukali dolů na město. Přidala jsem se.
Pak mi podali nějaké listy – prý dobré, ať ochutnám. No co já už všechno, na základě místní důvěry, nestrčila do pusy! Kousala jsem listy, a světe div se – byly sladké. 😄
Když jsem se ptala, co to je, jen se usmívali. Tak doufám, že to nebylo nic „osvíceného“. (listy Lípie sladké – dočteno později)
Nakonec mě pozvali ještě k Šivově vodě. Dorazili jsme k větší louži – trochu kalné, plné žab. Ale oni ji brali s naprostou úctou, jako posvátný pramen. Jeden z nich naplnil pětilitrový barel a řekl, ať si sednu. Tušila jsem, že se něco chystá. Ještě mi řekli, ať zavřu oči. A pak mě celou polili tou vodou. Od hlavy až po boty.
Sedím tam promočená, oni něco mumlali – možná modlitbu – a já se smála. Tak to jsou nezapomenutelné okamžiky! Možná jsem čekala pár kapek – jako při křtu, ale celý barel! No to je vážně k popukání.
Hora mě požehnala vodou. Jsem definitivně přijata!
Než jsem došla dolů, byla jsem v tom teple už skoro suchá. Kluci chtěli peníze na jídlo, ale měli smůlu – kdo by si bral na výšlap víc než pár drobných na vodu? Po obědě jsem padla do postele a spala dvě hodiny v kuse.
Bolí mě nohy, celé tělo… ale mám zase o jeden zážitek víc.
A mám pocit, že si mě hora opravdu vzala za svou. V křesťanství je první křest vodou, druhý ohněm a třetí Duchem svatým. Voda očišťuje a osvěžuje. Ale jestli opravdu všechno ta dnešní odnesla, to zjistím až časem. Co bude následovat? Jsem otevřená všemu, co přijde…
Baví mě to tady a určitě stojí toto místo Indie za bližší prozkoumání, za delší pobytí.
Pro dnešek se loučím,
Ina
